Přerozdělení ve zdravotnictví

Ve spotřebě zdravotní péče existují mezi lidmi propastné rozdíly. Všeobecně platí, že přibližně 20 % populace spotřebuje v daném roce asi 76 % všech zdrojů ve zdravotnictví. Na nejnáročnější 1 % obyvatel připadá asi jedna pětina všech zdrojů. Česká republika řeší toto dilema pomocí povinného veřejného zdravotního pojištění. Příspěvky do fondu veřejného zdravotního pojištění však ve skutečnosti mají podobu zdravotní daně: nejde o pojištění ve smyslu: kdo má vyšší riziko, platí vyšší sazbu.

Solidarita

Zdroje veřejného zdravotního pojištění se skládají z odvodů, které jsou závislé na výši příjmu (tj. mají povahu zvláštní daně z příjmu), plus z příspěvků přímo ze státního rozpočtu, tedy ze všeobecných daní. Aby se tato povinná solidarita výdělečně činné většiny s méně zdravou či ekonomicky neaktivní menšinou mohla naplno projevit, musí být se vybrané zdroje přerozdělovat mezi pojišťovny spravedlivě, tedy podle zdravotního rizika jejich klientů. Nepřesné přerozdělování je v nejobecnější rovině urážkou občanské solidarity.

Zdravotní riziko a perverzní pobídky

Populace klientů jednotlivých zdravotních pojišťoven (tzv. kmeny) se z různých důvodů více či méně liší. Výše odvodů ani příspěvků ze státního rozpočtu na klienty pojišťoven ale nijak nesouvisí s jejich zdravotním rizikem, tedy s tím, kolik zdravotní péče budou v následujícím období pravděpodobně potřebovat. Odtud potřeba přerozdělování. Přerozdělování by ale mělo být co nejpřesnější, jinak účastníci systému dostávají tzv. perverzní pobídky: nechovají se tak, aby získané prostředky byly využity co nejúčelněji, a dochází k plýtvání.

Přerozdělení v České republice

U nepřesného přerozdělování může být pro pojišťovnu například výhodné mít co nejmladší a nejzdravější kmen. Jelikož na mladé (a zdravé) pojištěnce dostává více peněz, než odpovídá jejich zdravotnímu riziku, velký objem prostředků ušetří. Za takových okolností pojišťovna není motivována rozvíjet péči o starší (často chronicky nemocné) pacienty, neboť na ně získává nižší částku, než odpovídá jejich (vyššímu) zdravotnímu riziku. Úspěch takového programu by k ní přitáhl pojištěnce, kteří by ji mohli ekonomicky zničit. Tato situace donedávna panovala v České republice, kde se prostředky přerozdělovaly mezi pojišťovny výhradně podle demografických ukazatelů: pohlaví a věku. Od 1. ledna 2018 se přerozděluje podle PCG klasifikace, která je přesnější, neboť kromě pohlaví a věku zohledňuje přítomnost chronických onemocnění.

Celkový dopad přerozdělení

Perverzní pobídky při nepřesném přerozdělování ovlivňují i ostatní hráče: poskytovatele zdravotních služeb a pacienty. Pro zdravotníky může být například nevýhodné poskytovat komplexní péči starším, chronicky nemocným pacientům, neboť platby, které na ně dostávají od pojišťoven, jsou vzhledem k náročnosti péče podhodnocené. Nepřesné přerozdělení má tedy vliv na to, jak lékaři léčí určité skupiny pacientů. Jelikož právě péče o chronicky nemocné spolyká ohromnou část rozpočtu pojišťoven, podcenění tohoto druhu péče vede i k největším finančním ztrátám. Nespravedlivé přerozdělení může mít nepřímo vliv na to, jak jsou léčeny určité skupiny chronicky nemocných pacientů. Právě péče o chronicky nemocné spolyká největší část rozpočtu pojišťoven a nedostatečné zvládání chronických chorob, které vede k časnějšímu rozvoji komplikací a tedy dalším nárokům na zdroje veřejného zdravotního pojištění, vede i k největším finančním ztrátám.

 

 

Publikace ke stažení.